Četba

Moc ráda čtu a budu sem postupně přidávat úryvky z knih, které mě zaujaly. Doufám, že se vám budou líbit.

Viktor Fischl


Hovory s Janem Masarykem



O svobodě
„Já nikdy nechápal ortodoxii. Vezměte si například katolíky. Papež je prý neomylný. Prosím. Když si to někdo myslí, já mu to neberu. Já si myslím, že papež byl jednou taky malý kluk a hrál špačky a cvrnkal kuličky jako já, a pak byl mladík a dělal asi stejné chyby jako my a nějak se mi nezdá, že by někdo mohl najednou přestat žít jako člověk a ergo přestal chybovat.“(s. 16)
„Teď není katolická církev už tak v módě. zato máme novou ortodoxii: marxismus. Nevěříš, že je neomylný? Na Sibiř s tebou.“(s. 17)
„Já nemám rád lidi, kteří mají plnou hubu svobody a doma jsou despoti. K čemu je, hrome, všechna řeč o svobodě, když člověk křičí na svou ženu a tyranizuje písařku?“(s. 17)
„Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě - a on se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil, a posadit nás mezi Němce a Rusy. Vůl. Nemám jiné slovo. Jak si máme udržet svobodu?“(s. 18)
„Děti se měly učit o svobodě ve škole.“(s. 20) „Jak svobodu je třeba vždy spojit s kázní. Jak každý může dělat, co chce, ale jen pokud při tom nešlape sousedovi na kuří oko.“(s. 20)

Komunismus
„Komunisti a jezuité mají moc společného. Věří na chlup stejně, že všechny prostředky jsou posvěcené, když slouží k jejich cíli.“(s. 22)
„Já si nemůžu pomoct. Ale mně je opravdu špatně, když vidím chlapa, který byl poctivý dělník a teď je z něho opice ve fraku a dělá všechny ty špatné věci, které právem ještě včera nenáviděl. Mně je jich hrozně líto. Oni byli - aspoň někteří - docela slušní lidi.“(s. 25)
„Já si taky někdy říkám, jestli by Marx nebyl skončil na Sibiři, kdyby žil ještě dnes. Ona totiž komunistická teorie a praxe je nebe a dudy. To víte, že já nemám žádného papeže moc v lásce. Já myslím, že náramně zorali krásnou Ježíšovu myšlenku. Ale i ten nejhorší papež zůstal nekonečně věrnější a bližší Ježíšovi než kardinálové z Kremlu Marxovi.“(s. 26)
„Komunisti dělají po svém způsobu zrovna tytéž chyby jako kapitalisti. Nashromažďují pořád víc a víc moci v čím dál menším počtu rukou a nakonec se vzájemně sežerou. Jenže než se všichni sežerou, moc a moc malých, nevinných lidí bude obětováno jejich apetitu. Možná, že budu jeden z nich.“(s. 29)

O demokracii
„Ono být demokrat není lehká věc. Ono to, holečku, znamená, že člověk musí myslet sám za sebe. A jak říkal můj táta: Myslet, to bolí. Tajemství úspěchu všech diktátorů je v tom, že je na světě moc lidí, kteří jsou líní myslet za sebe a radši přijímají pěkně hotově promyšlené rozkazy shora.“(s. 34)
„To se ví, ono jsou na světě lidi, kteří mohou být šťastni i v diktatuře. Když jste nikdy neslyšel o koupelně, můžete být náramně spokojen se škopkem na dvoře.“ (s. 35)

Velmoci a malé národy
O otci: „V jedné věci jsme se neshodli. On věřil, že malé národy, jako třeba my Češi, by měli být mosty mezi těmi velkými. Mně se tahle myšlenka nikdy moc nezamlouvala. Po mostech se šlape.“(s. 37)
„Víte, to máte jako ve famílii. Když se táta s mámou mají rádi a neházejí po sobě hrnce, děcka jsou šťastný a mají růžové tváře. Ale když se táta vrací domů opilý a máma ho mlátí po hlavě válečkem na nudle, tak to nakonec odnesou i ty děti. Kdyby ti velcí dokázali žít vedle sebe v pokoji, nemuseli bychom se my mrňousi bát, že nám nějaký ten hrnec spadne na hlavu.“(s. 39)
„A my to tady odneseme nejvíc. Provedeme zázrak. Uvidíte. Budeme s... na Západ a dostaneme h.... z Východu.“(s. 42)

Válka a mír
„Na světě by mohlo být moc krásně, kdyby nebyly války. Jenže lidi jsou prasata. Vždycky byli. Už moc tisíc let. Od té chvíle, co přestali být opice. Já se divím, že starý Darwin na tuhle evoluci nepřišel.“(s. 43)
„Pamatujte si, že dokud budeme platit generálům víc než učitelům, nebude na světě mír.“(s. 45)

O humanismu
„Kdyby si jen (lidi-pozn.)vždycky včas uvědomili, že ten druhý měl taky mámu, že ho bolí kuří oko zrovna tak jako mě a že má stejný strach, když mu stůně děcko.“(s. 51)
„Ostatně trochu astronomie by mělo myslím být pro každého povinné. Ono je moc dobře vědět, jaký prášek člověk vlastně je.“(s. 52)
„Humanismus, kamaráde, začíná ve famílii. Protože on humanismus není nic jiného, než chtít po lidech, aby se měli rádi. Jinak to není manželství. Ono náramně moc manželů žije jako legalizovaní souložníci. Já v tomhle předmětu bohužel propad. Ale to je mi jasné, že chlap, který má ženu jen na to, aby mu prala podvlíkačky, štupovala fusekle, vařila snídani a případně rodila děcka, je nebezpečný člověk. Já vám dám radu. Nevěřte v politice lidem, kteří křičí na svou ženu. Když nemá chlap rád svojí ženu, tak jak po něm chcete, aby měl rád lidi vůbec? A když nemá rád lidi, tak proč by jim k čertu měl pomoct? A to si pamatujte, politika není - anebo by aspoň neměla být - nic jiného, než chtít lidem pomoct. Takový člověk nemá v politice co dělat.“(s. 54)
„Nikdo si nesmí nikdy myslet, že je něco víc, něco lepšího než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili, možná, že má fortelnější ruce,možná,že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje,aby toho udělal tím víc pro ty s menšími bicepsy a horší košilí. Jenže tomuhle všemu může rozumět jen ten, kdo má rád lidi. Mít rád lidi, milovat lidi, tohle je celé tajemství a jediný recept na štěstí.“(s. 57)

O židovské otázce
„Kdyby můj táta nebyl ve svém krásném životě udělal nic jiného, než že se zastal chudáka Hilsnera, byl by pro mne pořád nejslavnější člověk na světě.“(s. 58)
„Žid má všechno právo být hrdý na to, že je Žid. Panečku, jen ta historie! Hitlerův pradědeček ještě spásal žaludy v teutonském lese, když vy jste už zpívali Píseň písní.“(s. 59)

O věcech duchovních
„Já se vždycky díval s velkou rezervou na lidi, kteří nemají rádi muziku. Něco s nimi není v pořádku. Něco vážného. Jako s lidma, kteří nemají rádi louky a lesy a děcka.“(s. 70)
O Hollywoodských magnátech: „Ale oni jsou jako některé vlády. Nemají kuráž vést lidi a radši pěkně slouží tomu, co lidi chtějí, třebas to je nevkus.“(s. 73)

O zemích a národech
„Ono se říká, že prý Angličani se stali námořníky, protože jejich ženské byly tak ošklivé, že je nic nedrželo doma. Já nevím. Já tady potkal pár ženských, které by asi udržely moc námořníků na břehu. Ale o to nejde. Fakt je, že se anglická národní povaha dá vyložit z jejich života na moři. Moc nemluvějí. Bodejť by mluvili! Rozbouřené moře nepřekřičíte. Ale dovedou pozorovat věci. Nedají moc na plánování. Nač plánovat, když je moře klidné.“(s. 76)
O Anglii:“Tohle je šťastná země. Prošla moc a moc sociálními změnami bez krve a bez slz a prodělá ještě moc dalších změn stejnou cestou.“(s. 76)
„Já nevím, jestli Němci někdy dostanou rozum. Je to v nich tak hluboko, všecka ta obludná nelidskost, že by potřebovali staletí, než se převychovají.“(s. 77)
„Víte, kde je největší tma na světě? Já vždycky myslel, že o půlnoci v tunelu v pr... černocha. Ale pak jsem přišel do Rumunska a viděl jsem, že tam je temno ještě větší. Korupce od pošťáka až po krále.“(s. 83)

O slavných lidech a státnících
Roosevelt
„Roosevelt byl nejenergičtější a asi i nevětší člověk, jakého jsem kdy v životě potkal.“(s. 84)
„Ten, kamaráde, nedělal práci jednoho nebo dvou lidí, ten pracoval za celou armádu. A to, prosím, dělal s polovinou těla ochrnutou.“(s. 84)

Beneš
„Tak jsem se ho jednou zeptal, proč si někdy nevypije skleničku whisky. Řekl mi: Člověk nemá mít víc než jednu vášeň. Jeden pije, druhý letí na ženy, třetí hraje karty. Já jsem propadl politice. Tak tomu už rozumím.“(s. 85)

Churchill
„Velký člověk. Shakespearovská figura.“(s. 88)

O umění žít
„Lidi nedovedou žít,“ řekl mi Masaryk jednou. „Dřou se a myslejí jenom na peníze, a když jim je padesát, tak ztloustnou. A pak všechno, co si našetřili, utratí v Karlových varech, aby zase zhubli.“(s. 90)
„Potom taky, lidi se moc lehce rozčilujou. Pro nic. Já nevím proč. Mně se taky chce dvacetkrát za den vylítnout z kůže. ale vždycky si řeknu: Koukej, člověče, jen si na chvilku mysli, že tohle není osmnáctý listopad, ale pátý prosinec. A když se pak ještě pořád rozčiluju, tak si myslím, že je už devátého ledna.“(s. 92)
„Lidi si kazí život z nejrůznějších důvodů. Protože chtějí slávu. Protože závidějí druhým. Protože se nedovedou koukat kolem sebe a přitom vidět taky ty hezké věci na životě. Však znáte tuhle sortu. Já jim říkám kyselý zelí. Máme jich moc.“(s. 92)
„Já myslím, že víc lidí umírá na starosti než na nemoci.“(s. 93)
„Oni si myslejí že musejí postavit svatého Víta za jedno odpoledne. Proč? Všecko chce svůj čas. A nesmíte si myslet, že jste jediný člověk na světě. Když to nedoděláte, přijdou jiní. Jen žádné starosti. A když napíšete jen nedokončenou symfonii, to torzo může být taky moc krásné.“(s. 95)

(pozn-recept na štěstí)
„Tak za prvé:Člověče, snaž se mít rád lidi! Mysli víc na ně než na sebe. A pamatuj si, kdykoliv někomu pomůžeš - někomu, kdo si to zaslouží-, budeš mnohem šťastnější. Tohle je první přikázání.
Druhé přikázání: Budeš si opakovat první přikázání desetkrát za den!“(s. 96)
„Za třetí: pro Boha tě prosím, člověče, směj se taky někdy! Já vím, že život není zrovna cirkus, ale taky to není mučírna.“(s. 96)
„A moc nehloubej. Ono by to bylo i s Hamletem dopadlo líp, kdyby se byl někdy taky zasmál.
Za čtvrté: Zkus dělat, co opravdu děláš rád. Když nemůžeš být astronom ve dne, tak se dívej na hvězdy aspoň v noci.“(s. 96)
„Za osmé: Nerozčiluj se! Rozčílení není program, jak říkal můj táta. Nevybouchni pro každou blbost. Když ti někdo šlápne na kuří oko, nemusíš mu proto šlápnout na krk. On to třebas tak nemyslel.“(s. 97)
„nikomu nic nezáviďte. Ono to nepomůže. Nezavírejte se nikdy do své skořápky, ať je sebekrásnější. Tělo chce být taky šťastné. Tak s ním choďte na čerstvý vzduch.“(s. 97)

Osobnost Jana Masaryka
„A dodával naději každému, a sám si nakonec zoufal.“(s. 101)

Poslední rozhovor
Rozhodl se zůstat, aby se pokusil zachránit, co se ještě zachránit dalo, a především protože věděl, že mnoha lidem bude právě teď jeho pomoci zapotřebí víc než kdy jindy. Aby pro tento účel posílil své postavení, prohlásil v těch dnech veřejně leccos, co se komunistům hodilo do krámu. A pak viděl, že se od něho počali odvracet i přátelé, kteří neměli dost obrazotvornosti, aby rozuměli jeho motivům. Brzy si také musil uvědomit, že je bezmocný a že přes oběť, již na sebe vzal, nemůže pomoci nikomu. Tehdy Jan klesl až na samé dno samoty.(s. 105)




(c) 2005 Through the rain
Administrace