Naše zážitky

Nik


22. 5. 2006


Tak jsem měl víkend plný zážitků. V sobotu mě naložili páníčci do auta a Madonku nechali doma, že prý na ní jdou nějaké její dny. Přijeli jsme na chatu k příbuzným a tam vám bylo lidí - hrůza. Bylo tam ale spoustu běhání a taky Jessinka. S ní moc zábavy nebylo, protože se pořád chtěla od někoho nechat chovat :-( Ale panička mě vzala několikrát na procházku a ani na chvilku mi nedala vodítko a říkala, jak prý jsem bez té Madonky strašně hodný. Na nikoho jsem totiž ani neštěkl, jenže panička nechápe, že já přece musím Madu na vycházkách bránit, aby si na nás nikdo nedovolil a už nás žádný pes nikdy nepokousal. Tak na ty zvlášť podezřelé štěkám. Znáte to - dáte najevo, že jste hodní a už máte „kudlu v zádech“ , ale to panička nechápe a někdy ji pěkně naštvu a pak mi říká, že jsem syčák, ale že mě má ráda i tak. Taky jsem se proběhl k řece, ale neskočil jsem do ní, protože tam byl strašnej proud a já se bál, že by mě to odneslo a nikde bych se už neměl tak dobře, jako se mám teď.

A v neděli se probudím a Madonka tak voněla a najednou slyším paničku, jak telefonuje a říká, že Niček blbne a jestli mě můžou přivézt. Tak mě naložili zase do auta a tentokrát se jelo k jiným příbuzným. Bylo mi to divný, že sebou berou páníčci všechny moje věci - pelíšek, granule, misku, hračky. A oni si dali kafe a odjeli beze mě! Jenže netušili, že u sousedů je taky holka na hlídání, takže mi to ani nevadí, že mě tu nechali. Běžel jsem se hned skamarádit. Mám jí vyhlídnutou už dlouho, je to taková vysoká kočka. Panička jednou říkala, že je to nějaká Cane Corso nebo co. Jen kdyby ten plot nebyl tak vysokej...

(c) 2005 Through the rain
Administrace