Naše zážitky

rok 2008


11/7/2008


Co je u nás nového? Já mám za sebou další zkouškové a pejsci si užívají společné procházky s našimi psími kamarády. Pochod jsme ještě žádný nezvládli, ale dlouhé vycházky nám ke štěstí stačí.
Byl u nás znovu na stříhání náš odchov – zlatý Bastien Through the rain. Je z něho pořádný pes a páníčkům dělá až na občasné lumpárny velkou radost.
Byla jsem se podívat na výstavě v Praze, kde jsem shlédla všechny vystavované pejsky, a také jsme byli na výstavě v Brně, ale tam jsme byli jen na začátek, protože jsme měli ten den v plánu ještě dvě návštěvy. První, koho jsme v areálu potkali, byla kamarádka z pole Eby s páníčkem (svět je malý :-)). Přijeli jsme fandit našemu odchovu - černému Buck Totti Through the rain. Tottík se vystavoval poprvé a dostal známku VD3 a hezký posudek. Především jsem měla radost z toho, jak se nechal krásně předvést a držím jemu i páníčkům palce na další výstavu.
Poté, co byl Totti posouzen, jsme se vypravili na rodinnou návštěvu do Brna, a pak následovala návštěva Tottíka a jeho páníčků u Kyjova. Moc jsem se tam těšila. Tottík žije v krásném prostředí u páníčků, kteří se mu maximálně věnují. Měli jsme sebou pouze Madonku (Tottíkovu maminku) a Nik byl u mé sestry. Madonka se nejdřív obávala, že se jede na krytí, protože Totti se k ní tak choval, ale když zjistila, že to tak není, dokonce si s ním pohrála a to je u Mady co říct, protože už si hraje jen výjimečně např. s pejsky z ulice Smokeym anebo Betynkou. Z Tottiho mám stejně tak jako z ostatních štěňátek velkou radost, protože je to moc milý pes. Jsem za takovou povahu opravdu ráda. Prožili jsme u „Tottíkovic“ příjemné odpoledne.
Poslední dobou si chudák Niček užil s osinami – měl dvakrát po dvou osinách v uchu a také měl osinu v pacce, která se mu zabodla zespod a pak ji hnis vytlačil na vrchu packy. Byli jsme s ním na veterinární klinice v Příbrami, protože jinde neměli ihned čas a byli jsme příjemně překvapeni po všech směrech. Nikovi packu ošetřili, zavázali, dali antibiotika a za pár dní Niček běhal jako předtím. Také nás překvapilo, že když jsme přijeli na kontrolu, nechtěli po nás žádné peníze! To už se mi dlouho nikde nestalo :-)
Já jsem se letos ještě koupat nebyla, ale pejsky už jsem párkrát do řeky vzala a samozřejmě byli z vody nadšení jako vždy.
V neposlední řadě se naší kamarádce Markétě (ch. s. Zlatý tesák) a její fence Zuzance (Oklahoma Misantos) narodilo 10štěňátek retrievera, tak se moc těším, až budou dost velká na návštěvy :-)


Niček březen 2008
Tak Ničkovi už bude pět let a začíná být znát, že z něj možná jednou bude rozumný kluk. Na procházkách víc poslouchá, pokud je puštěný, a většinou netáhne, pokud jde na vodítku (kromě prvních pěti minut, kdy se může radostí zbláznit). S pejsky se moc nemusí, ale většinu z nich „vydýchá“, zato se psíma holkama bychom mohli trávit čas donekonečna, to je v sedmém nebi. Nik strašně rád běhá, ale občas ho zabolí klouby, když vstává - to brzy :-(

Madonka březen 2008
Madonce je už je pět let a stále je velmi chytrá (vyčůraná). Má za sebou rok, kdy měla mateřské povinnosti. Připadá mi, že jí další mateřství přidalo na kráse. Když některé ze svých dětí vidí, nejdřív jim trochu „vynadá“, a pak se s nimi už moc nebaví. Hrozně se totiž bojí, že bychom si je vzali zpět domů a pro ní je už dost hrozné, že se o mě musí dělit s Nikem. Když jsme potkali na poli 8týdenní štěňata labradora, tak Nik si hrál, ale Madonka zdrhala. Asi si pamatuje, jací to umí být upíři :-)

březen 2008
Navázali jsme kontakt s několika pejsky a jejich paničkami, a tak chodíme občas na společné vycházky, což mě baví, protože jdeme obvykle jiné trasy, než které chodím s pejsky sama a pejsci si užijí další společnost. Nejvíc chodíme s retrívřími holkami Aishou a Zuzankou a jejich paničkou Markétou, také jsme byli párkrát společně venku s kokřicí Dorotkou a jejími páníčky, bulteriérkou Beruškou a její paničkou, a domlouváme se s paničkou tosa inu Quendolinky a maďarské ohařky Ebinky, takže se nenudíme :-)
Aisha a Zuzka jsou miláčci a mazlíci, Dorotka je živel, je s ní sranda, Beruška je kliďas a vyhovuje jí, že jí Mada a Nik neotravují a hledí si na vycházkách svého (jak jinak, nos u země a čuchají, že). Ebinka je taky miláček, prostě maďarský ohař jako vyšitý a Quendolinka je elegantní fenečka, která se umí nést. Jen když se rozhodne mi dát pusu, tak radši uhýbám, přeci jen má víc kilo než já :-)
Také jsem zjistila, že dvě kamarádky - sestřičky Markéta a Marcela - chodí rády na dlouhé procházky, ačkoliv nemají pejsky, takže k nim se teď občas také přidáme. Na naší první společné procházce holky nechápaly, kde Nik bere tolik energie. Madonka si totiž běhá kolem mne, kdežto Nik lítá tam a zpátky, nahoru dolů a stále někam, jakoby byl na klíček :-)
Letos mám také v plánu několik pochodů, ještě nikdy jsme se pochodu nezúčastnili, ale pejskům se to bude určitě líbit.
Hodlám také zase objíždět výstavy, abych viděla naživo, co se u kokrů děje, ale bohužel stále nový přírůstek neplánuji. Byla jsem na výstavě v Brně, ale to byla spíše společenská událost. V pátek jsem jela s Alenkou a Kimíkem k Libce a Jirkovi Kolesíkovým, kterým za vše moc děkuji. Moc se mi u nich líbila atmosféra, pejskové, a ta barva kuchyně! Přijelo k nim dalších pár lidiček a pejsků, takže jsem přožila příjemný večer. A v sobotu jsem se moc těšila na výstavu, kam mi přijeli páníčci ukázat našeho Tottíka (Buck Totti Through the rain). Když vidíme naše „miminka“, máme z toho vždy velkou radost. Tottík je nádherný a milý pejsánek. Chodí často s páníčky do lesa a má se krásně.
Také u nás byli nedávno na návštěvě a stříhání Bastíkovic s Bastienem. Držel krásně, ale neupravila jsem ho podle svých představ, protože byl pořádně zarostlý a ke konci už se mu to nelíbilo, tak příště už zvládneme určitě kompletní úpravu. Bastík nechodí do lesa, ale zase má jiné výhody. Celá jeho smečka se těší na léto na víkendy na chalupě a v poslední době si rozumí Bastík s dalším členem domácnosti - králíčkem, takže má také o zábavu postaráno. Angelinku jsme viděli v listopadu, kdy jsme návštěvu také spojili se stříháním. Angelinka je miloučký mazlík a s paničkou mají blízko les a hlavně spolu tráví skoro všechen společný čas, takže ta si také nemá na co stěžovat :-)
A co naše rodinka? Můj synovec Stáník, kterému teď bude 5 let, má pejsky rád a vždy je pohladí, když přijede, ale jeho téměř dvouletý brácha Vojtík vyroste v psího milovníka. Když vidí pejska, vrhá se na něj. Ještě neumí říct moje jméno, ale Nikovo už ano. Když k nám přijede, stále mě tahá za ruku, a chce, abychom pejskům házeli spolu hračky (jemu je totiž zpět nepřinesou, mně ano). No a moje neteř Moni (14let) se na pejsky vždy těší a v létě mi jezdila pomáhat se štěňátky a synovec Jirka (téměř 17) k nám sice tak často nejezdí, ale zato pak někdy zazvoní, že si bere pejsky ven, že jdou s kamarády venčit hromadně :-)

(c) 2005 Through the rain
Administrace